Úvod > Aktivity > Rozhovor s p.uč. Petrem Šestákem – kompletní přepis (GT říjen / 2012)

Rozhovor s p.uč. Petrem Šestákem – kompletní přepis (GT říjen / 2012)

1.10.2012 - Šéfredaktor
Nejdříve byste se mohl trochu představit. Kde jste se narodil, co jste vystudoval a co jste dělal, než jste přišel sem na gymnázium?
Narodil jsem se ve Znojmě a žil jsem tady do maturity a po maturitě jsem šel studovat do Prahy na Karlovu Univerzitu na Pedagogickou fakultu, kterou jsem studoval velmi, velmi dlouho, o něco déle, než jsem měl, a skončil jsem klauzurní zkouškou z literatury v roce 2010, tuším.

A kterou střední školu jste vystudoval tady ve Znojmě?
Chodil jsem tady na konkurenční dolní gympl.

Slyšely jsme, že jste byl také ve Francii, je to pravda?
Já jsem už v průběhu studií zjistil, že rád cestuju a že mě zajímají cizí země, takže jsem na rok přerušil a žil jsem v Londýně a po skončení magisterského studia jsem odjel do Francie. Vlastně až do začátku školního roku, do těchhle prázdnin jsem žil tři roky v zahraničí.

Přímo ve Francii?
Ve Francii i jinde.

Můžete říct v jakých zemích?
Pokusil jsem se o něco, čemu se říká kočovný život, takže to nebyla žádná dovolená, ale opravdu život na cestě. Měl jsem takovou pojízdnou maringotku a jel jsem z Prahy nejdřív na západ ? Francie, Španělsko, Portugalsko a druhý rok jsem jel zase na východ přes Francii a Itálii na Balkán, kde jsem byl hlavně v Bosně a v Bulharsku.

A kde se Vám líbilo nejvíc?
To nemůžu říct, protože každá země má to svoje. Zastávám názor, že pokud se někomu někde nelíbí, tak je to jeho chyba a ne chyba toho místa, takže záleží vlastně na nás, jestli se umíme na to správně dívat, jestli si v tom dokážeme něco najít, protože každá země má nějaké plusy a nějaké mínusy. Ale já jsem pozitivní člověk, takže se vždycky raději dívám na ty plusy.

V zahraničí jste chodil do práce, nebo jste byl jinak finančně zajištěn?
Nebyl, v podstatě jsem pracoval. A to třeba na dálku přes internet, spolupracoval jsem s Českou televizí, dělal jsem nějaké korektury v češtině, pracoval jsem na farmách a to i za peníze, i jako dobrovolník za jídlo.

Potkala Vás nějaká zajímavá příhoda?
No tak nějaké příhody by asi byly.. (smích) Spíš teda nějakou třeba špatnou.. Tak třeba jsem s tou svojí obytnou dodávkou parkoval na parkovišti, který v noci přišel někdo vykrást, ve Francii. Musel jsem nějak řešit tu situaci, jednak teda mi to není sympatický, když někdo vykrádá auta (smích), jednak tam taky hrozilo nebezpečí, že se třeba dostanou i k mýmu autu. Takže jsme volali policii a ta teda přijela velmi rychle, ale teď přemýšlím, co vlastně.. Kam bych s touhle příhodou chtěl zajít, proč vlastně vyprávím zrovna tuhle. (smích)

Tak co takhle něco pozitivního, Váš nejsilnější zážitek?
To je hrozně těžký, protože těch věcí se stalo tolik a nedokážu vypíchnout takhle jednu situaci. Nejdůležitější z cesty byly setkání. Prostě lidé, které jsem potkal a které jsem vídal třeba v průběhu jednoho měsíce, ale přesto myslím, že to jsou přátelé, že jsme pořád v kontaktu a že vlastně kdykoli bych je chtěl vidět nebo oni mě, tak se to uskuteční a vím, že to bude vždycky fajn, takže to nejdůležitější na tý cestě jsou vždycky lidé. Spíš asi tak, no.. Ono jako těch historek by bylo hrozně moc.

Napíšete o tom někdy knihu?
Možná, no, zatím o tom píše knihu můj pes. Je to vlastně jakoby vyprávění psa cestovatele.

Cestoval jste sám, nebo jste jel s někým dalším?
Byl jsem právě se psem a ještě s přítelkyní.

Kromě lidí, je ještě něco co Vám po návratu do Česka a do Znojma vyloženě chybí?
Spousta věcí. Třeba francouzské jídlo, francouzská kultura trhu nebo vůbec kultura trhu obecně, která tady moc není, i když vím, že se tady k tomu podnikly nějaký kroky. Takže třeba tržíky a asi by toho bylo zase víc. Zase spousty věcí mi chyběly tam. To nejdůležitější z nich, to je prostě asi jazyk, čeština a samozřejmě přátelé, které tu mám. A rodina, to nesmím zapomenout.

S přítelkyní jste ale i na cestě asi mluvili česky.
No, mluvili jsme česky, ale ona je Francouzka. Její čeština je sice téměř perfektní, ale není určitě dokonalá. V každým případě, myslím, že je vždycky potřeba víc lidí. Přece jenom, když používají nějaký jazyk jen dva lidi..

A teď žijete tady?
Já jo.

A ona?
(smích) To se dostáváme k nějakým velmi osobním záležitostem. Ona je momentálně ve Francii a chce žít v Praze.

A vy žijete v Praze nebo ve Znojmě?
Já jsem si teď našel bydlení tady ve Znojmě.

Rozhodl jste se být učitelem, co Vás k tomu inspirovalo, chtěl jste jím vždycky být, nebo je to spíše náhoda? Máte třeba rodiče učitele?
To nemám. Možná je trochu náhoda, že jsem začal studovat Pedagogickou fakultu, ale úplně od začátku těch mých studií mě to povolání zajímalo, protože si myslím, že to je povolání s posláním a takových moc není. Je to vlastně to, co v životě hledám. Dělat něco nejen proto, že to dělám, nebo proto, že z toho jsou třeba peníze.

Vidíte to jako způsob jak předávat své myšlenky, názory? Cítíte svůj vliv na studenty?
Je ještě brzo na to dělat předčasné závěry, ale myslím si, že jakoby samotná ta osobnost učitele nějak působí, i když samozřejmě nechci a ani nemůžu nějak prezentovat svoje názory, určitě ne jako daná fakta. Ale můžu samozřejmě podnítit nějaké diskuse, nějaké přemýšlení o věcech, což si myslím, že je možná největší úkol učitele, ale taky nejtěžší.

Učíte nyní poprvé?
Ano.

A je něco, co Vás zaskočilo, příjemně nebo nepříjemně, něco, co jste od této práce nečekal?
Já jsem si to vlastně nikdy nepředstavoval jako práci, takže mě zaskočilo, že to je práce. (smích) Že je to práce jako každá jiná, která má taky svoje rutiny, a že k ní patří spousta malých povinností, které se nesmí opomenout a které jsou velmi důležité. Samozřejmě během studií si člověk udělá ten obrázek, vlastně postaví to, celej ten obraz, na tom nejzajímavějším, co na tom učení je. Ale já jsem samozřejmě byl připraven ze školy, byl jsem na praxi, takže nevznášel jsem se úplně někde v oblacích, ale samozřejmě je to nová zkušenost a bude potřeba, abych se naučil spoustu nových věcí.

Vadí Vám na studentech vyloženě něco?
Na studentech jako jediné, co by mi vadilo, by byl nezájem. Nezájem o něco, co by mělo být zajímavé. To je vlastně asi jediná věc, která by mi vadila.

Setkáváte se zatím se zájmem? Jste spokojen?
Myslím, že je ještě potřeba pracovat na strašně moc věcech, že jsem opravdu v začátcích a taky si se studenty na sebe zvykáme, ale dojem ze studentů mám víceméně pozitivní. Jsou bystří, přemýšliví a je samozřejmě potřeba to nějak podněcovat, nevychází to od nich samo od sebe. Zatím.

Proč jste si vybral zrovna literaturu a francouzštinu?
Tak k francouzštině mě přivedly životní peripetie. Myslím, že jazyky jsou samozřejmě důležitý a já mám tu výhodu, že jsem v té zemi žil, takže si myslím, že můžu ten jazyk předávat tak, jak se jím opravdu mluví. Navíc mám Francii samozřejmě rád, mám rád francouzskou kulturu a to všechno souvisí s jazykem, protože ta kultura vždycky do jazyka nějakým způsobem proniká. A literatura, ta mě zajímá z těch důvodů, že dokáže otevřít ohromný myšlenkový svět, který se můžeme pokoušet interpretovat, je to otevřený svět. Literatura není exaktní záležitost, není to prostě jako matematika, že bychom si mohli spočítat výsledek. Pokud jsme v kontaktu s literaturou, tak musíme něco dávat sami. Ne, že by nám knihy něco dávaly, ale knihy nám něco dávají, jen pokud s nimi jsme schopni spolupracovat. Pokud jsme schopni je skutečně přečíst.

Máte oblíbený literární žánr, knihu nebo autora?
To je taky hodně těžká otázka. Samozřejmě mám nějaké autory, anebo mám různá období, kdy mě zajímají určití autoři. Co mě třeba nepouští, tak je Julio Cortázar a jeho povídky. To je argentinský spisovatel. Potom třeba mám rád hrozně moc Hrabala, z české literatury mám rád Fukse.

Je kniha, ke které se stále vracíte?
Určitě. Mám hodně takových knih. Vracím se hlavně teda ke knihám básní. Třeba Hrabě, taková stálice, vždycky když mám chuť, tak si po něm sáhnu.

Takže máte rád především českou literaturu?
Mám rád českou literaturu, mám rád světovou literaturu. Samozřejmě výhoda je, když člověk může číst v tom jazyce, v kterém to bylo napsáno. Literatura je ohromně fixovaná na kulturu toho národa, takže vlastně k té české literatuře musím mít nejblíž, protože myslím, že mám nejblíž k český duši.

Učíte tady jen tři dny v týdnu, máte ještě jiné zaměstnání?
No.. Pravděpodobně budu mít občasné příležitostné práce, třeba spolupráce s Českou televizí asi ještě nějaká proběhne a jinak mám spousty koníčků, kterým bych se chtěl taky věnovat. Dokážu žít, myslím, poměrně skromně, co se výdajů týče, takže pro mě je důležité, abych taky při tom učení dokázal rozvíjet ještě svoji vlastní osobnost, takže se třeba věnuju fotografii.

Jak se vidíte v budoucnu, chcete dál učit, zůstat tady, nebo plánujete jet zase do zahraničí?
Myslím, že to se ukáže. Já jsem nad tím přemýšlel a našel jsem takové tři základní možnosti, jak se dá žít. Buď teda člověk nějak zapadne do nějakého stroje, který tady funguje a je tak nějak lidmi promazáván ? a to používám takový kafkovský příměry, jo. Takže je teda možný stát se součástí toho stroje, nějak jakoby profitovat na tom jeho chodu, to znamená v podstatě přijmout nějaký materiálně zaopatřený a rádoby spokojený život. Koupit si černý velký auto čtyřkolku a postavit si velkou vilu a samozřejmě potom pracovat od nevidím do nevidím. Druhá možnost je, nějak se na tom stroji podílet a pokoušet se ho z vnitřku změnit, to si myslím, že je třeba tahle pozice učitele. A třetí možnost je prostě se někde schovat. Ta první, to se mi zatím nikdy v životě nedařilo (smích), ta třetí, to se mi daří velmi dobře a teď zkouším, jak se mi bude dařit v té pozici číslo dvě, která si myslím, že je samozřejmě asi největší výzvou.

Ke svým studentům máte věkově poměrně blízko, vnímáte to jako výhodu nebo nevýhodu?
Je v tom samozřejmě obojí, ale je to třeba jeden z důvodů, proč jsem nešel hned po fakultě učit. Měl jsem pocit, že nejen studiem je člověk učený, ale že je třeba mít taky nějaké životní zkušenosti. A myslím, že po těch nějakých třech letech, ještě tím, že jsem vlastně cestoval a rozšířil si neuvěřitelně obzory, můžu srovnávat, takže přece jenom jsem teď trochu někde jinde.

Nestýská se Vám po studentském životě, když jste teď zase ve školním prostředí?
No, stýská, ale spíš po tom vysokoškolským, abych řekl pravdu. Středoškolský to už je přece jenom dost dávno.

Máte rád Znojmo? Jak hodnotíte mentalitu zdejších lidí?
Tak Znojmo je strašně krásný město, trošku vykořeněný. Jsou to vlastně Sudety a je jasný, že po válce se život v tomhle městě strašně moc změnil a to jsou takové události v historii, které mají své následky. Ale vidím neuvěřitelně pozitivní vývoj ve Znojmě, mám pocit, že se to tady trošku začalo hýbat, vznikly nějaké iniciativy, např. Umění do Znojma, jestli jste zaregistrovali, Šramlfest, Na Věčnosti jsou pořád koncerty, jak bývaly v devadesátých letech. Začali jsme si uvědomovat, že jsme třeba blízko Vídně. Že vlastně v rámci České republiky jsme zapadlá lokalita, ale třeba k Vídni máme docela blízko. A to je vlastně vůbec věc, které jsem si všiml po těch posledních třech letech, co jsem tady nebyl, že když si člověk zajde do města o víkendu, že slyší němčinu skoro stejně jako češtinu, takže vlastně možná se Znojmo vůbec stává multikulturním městem a vidím to jako pozitivní jev, že jsou tu teď už i Rakušáci, kteří tu bydlí a zase naopak Češi, třeba, kteří jezdí do práce do Rakouska. Mám pocit, že to může přinášet dobré a snad to nebude přinášet zlé. (smích)

RYCHLÝ DOTAZNÍK

Jaký byl poslední koncert, na kterém jste byl?
Poslední koncert byl teď o víkendu Na Věčnosti, ale tam jsem přišel pozdě, takže to se nepočítá, to už přestali hrát. Ježíš.. Jo vím! Můj kamarád Jiří Konecký, akordeonista, hrál v Kutné Hoře na festivalu.

Třídíte odpad?
Ano.

Jste pro zákaz kouření v restauracích?
(smích) Na tuhle otázku nedokážu stručně odpovědět. Ano, pokud jde o restaurace, kde se jí, a vlastně nakonec asi i celkově ano. Asi jsem pro to, aby se kouření postupně jaksi ztrácelo ze společnosti. Kdyby to šlo ze dne na den, bylo by to ještě lepší, ale to asi nepůjde.

Snížil byste hranici 18 let pro požívání alkoholu?
Nesnížil. (smích)

Chodíte k volbám?
Ano.

Jste pro přímou volbu prezidenta?
Bojím se toho. Bojím se populismu a bojím se tváří z politiky, řekněme, devadesátých let, které jsou pořád příliš oblíbené a jejich jméno má nějakej zvuk a zapomnělo se na to, co všechno vlastně provedli špatnýho. Nevím, jestli už česká společnost dozrála na to, aby tu přímou volbu prezidenta mohla mít.

Podpořil byste Vladimíra Franze?
Uvažoval jsem o tom, je mi poměrně sympatický. Minimálně by nás ve světě zviditelnil.

Nepovažujete povinné přezouvání se a zákaz vycházení z budovy školy v době vyučování pro středoškolské studenty za příliš omezující?
Tak já zase soucítím s uklízečkami.. Já teda chodím v botách, protože jsem ve fázi stěhování, ale jakmile si sem přivezu svoje pantoflíky, tak se budu přezouvat. Takže nebral bych to jako nějakou velkou tragédii se přezout. A to vycházení je taky trošku věc, ke které jsou školy tlačeny, protože dneska žijeme v takovým světě, že pomalu všechno je právně postižitelné a ta škola z toho asi musí mít strach.

_Nahoru_


Aktuálně
 
Napište nám!
E-mail pro odpověď:
5 - 3 =   
 


©2019

webmaster: Ivo Pisařovic
editor: Tomáš Čech predseda.sp@gmail.com
Ilus. obrázky: renjith krishnan / FreeDigitalPhotos.net